World Risk News
Autor: Ondřej Šlechta
Jak se zintenzivňuje syrská krize, stoupá nervozita sousedního Turecka. Ankara podporuje syrské protivládní povstalce a na svém území zřídila uprchlické tábory pro syrské obyvatelstvo, prchající před následky válečných útrap. Zároveň soustavně stupňuje rétoriku vůči syrskému režimu, ačkoli se k samostatné vojenské intervenci odmítá z řady důvodů odhodlat.
Autor: Ondřej Šlechta
Rozsah občanské války v Sýrii nabyl již takových forem, že začíná bezprostředně ohrožovat stabilitu v sousedním Libanonu. Blížící se parlamentní volby budou navíc spojené s otázkou reformy volebního systému, která by mohla fragmentaci Libanonu ještě více posílit.
Autor: František Šulc
Zanedlouho to budou dva roky, kdy v Sýrii vypukla občanská válka. Kvůli konfliktu se samozřejmě šíří regionem nestabilita, ale dosud se jí dařilo držet pod kontrolou. Pokusy o diplomatická jednání skončila vždy nezdarem, třeba i proto, že velmoci, které jediné se mohou domluvit na prosazení nějaké verze řešení/příměří, jsou hluboce rozdělené.
Autor: Ondřej Šlechta
Bombový útok proti americkému velvyslanectví v turecké Ankaře z 1. února 2013 ukazuje na nárůst bezpečnostního rizika teroristického útoku v obydlených oblastech Turecka. Bezpečnostní autority obvinily z útoku ultralevicovou organizaci DHKP-C, ačkoli v úvahu připadaly i varianty, že útok přišel ze strany organizací, blízkých, nebo provázaných s kurdskou PKK, nebo ze strany Al-Káidy.
Aktualizace k 23.1. 2013
Autor: Miloš Bílý
Francouzský ministr zahraničí Fabius prohlásil, že vůdci syrské opozice a její stoupenci se setkají v Paříži 28. ledna 2013, aby projednali situaci v Sýrii. Rusko oznámilo, že vysílá letadla, aby přes Libanon evakuovala jeho občany ze Sýrie.
Autor: Miloš Bílý
Termínem Arabské jaro se označuje jako vlna protestů, nepokojů, povstání a revolucí, které probíhaly či probíhají ve většině arabských států od konce roku 2010 až do současnosti. První protesty začaly v prosinci 2010 v Tunisku, kde byly iniciovány sebevraždou šestadvacetiletého prodavače Muhammada Buazízího, který se 17. prosince upálil před úřadem vlády na protest proti špatným životním podmínkám a nezaměstnanosti.
Autor: Miloš Bílý
Donedávna bylo Jordánsko považováno za ostrůvek stability v regionu. Ammán měl dobré vztahy jak s arabskými sousedy, tak i s USA. Kromě toho, bylo Jordánsko jedním ze dvou arabských států, jež podepsaly mírovou smlouvu s Izraelem.V průběhu posledních týdnů Jordánskem otřásají protesty kvůli zrušení vládních příplatků na palivo, což způsobil velký schodek státního rozpočtu.
Zavraždění šéfa libanonských Sil vnitřní bezpečnosti při bombovém útoku v Bejrútu 19.10. je považováno za cílený atentát a přisuzováno zpravodajským složkám Sýrie. Oběť útoku, Wissam al-Hassan, se přímo podílel na podpoře Svobodné syrské armády. Atentát by tak mohl být motivován snahou Damašku narušit podporu pro syrské rebely a rozpoutat v Libanonu sérii vzájemných sektářských útoků mezi náboženskými a politickými skupinami.
Autor: Miloš Balabán
Ruský prezident Vladimir Putin prohlásil, že se USA chovají ohledně Sýrie jako při afghánském konfliktu v 80. letech, kdy proti sovětské armádě podporovaly islámské radikály. Dodal, že „někdo dnes využívá bojovníky Al-Kajdá a lidi z dalších organizací s podobně extrémními názory k prosazení svých cílů v Sýrii. To je velmi nebezpečná a krátkozraká politika.“
Autor: Ondřej Šlechta
Saúdská Arábie se svými spojenci z Kataru a Spojených Arabských Emirátů úspěšně pokračuje v ofenzivě proti Íránské islámské republice. Systematická a cílená podpora povstalců v Sýrii je pokusem převzít iniciativu poté, co se podařilo uhasit plameny arabského jara na vlastním území a potlačit Íránem financované šíitské povstání v Bahrajnu.
Autor: Miloš Bílý
Kofi Annan uvedl, že svou funkci k 31. srpnu 2012 opustí. OSN jako jeho nástupce vybrala Alžířana Brahímího, který má bohaté zkušenosti z diplomacie a kterého podle odborníků provází pověst člověka, který nepřijímá rozkazy od velmocí. Brahímí, někdejší alžírský ministr zahraničí, desítky let působil jako vyjednávač sporů. Byl zvláštním vyslancem OSN pro Irák, Afghánistán, Haiti a Jihoafrickou republiku.
Autor: Ondřej Šlechta
Opatrné našlapování kolem posledních událostí v Sýrii indikuje možnou odpověď na otázku Jana Schneidera v jednom z minulých článků o tom, zda syrská revoluce mohla být jejím iniciátorům ukradena. Zatímco státy Perského zálivu jako Saúdská Arábie a Katar nepokrytě podporují syrské povstalce, většina představitelů západních států má sice jasno o nelegitimnosti Assadova režimu, ale neshoduje se v odpovědi, co Sýrii přinese následný vývoj.
Autor: Jan Schneider
Před několika dny ocitovaly The New York Times (NYT) výrok iráckého člena al-Kájdy o tom, jak zkušenosti s bojem s Američany nyní obohacují o syrskou revoluci a jak doufají, že se jim podaří vytvořit syrsko-irácký stát a vyhlásit válku Izraeli a Íránu a osvobodit Palestince. Tento výrok nevzbudil takovou pozornost, jakou by si zasloužil. Zřejmě proto, že se nehodí do žádného z ideologických prefabrikátů, jimiž jsou přeplněna média. Blízkému východu však nelze porozumět brýlemi předsudků. Ty je třeba cíleně odložit, a zkusit – po vzoru Rašiho, mistrovského analytika středověku – nejprve začít prostým čtením události. Na spekulace, hypotézy a dohady stejně dojde, ale to má čas.
Autor: Robert Kaplan
Podle mnohých je arabské jaro důkazem selhání více jak půl století staré politiky podpory blízkovýchodních despocií. Podpora diktátorům prý nikdy a nikde stabilitu nepřinesla. Nic není více vzdáleno pravdě. Politika, jejíž axiomy zůstaly desítky let relevantní, je sama o sobě důkazem úspěchu.
Autor: Jakub Janda
Zprávy o dalších civilních obětech a sestřelené turecké stíhačce budí dojem, že mezinárodní intervence v Sýrii je neodvratná. V následujícím článku se pokusím zdůvodnit, proč se mezinárodní společenství v následujících měsících k intervenci nerozhodne. Několikatisícové civilní oběti jsou v konfliktu formátu občanské války bohužel obvyklé. Pokud je Západ – USA a Evropa, považován za strážce míru, nebo alespoň humanity, měl by v Sýrii zasáhnout. Tak zní hlasy lidskoprávních organizací a aktivistů, stejně jako některých politických lídrů Evropy a převážně republikánského křídla americké veřejnosti.
Autor: Ondřej Šlechta
Turecko se chce v souvislosti s incidentem, při němž Sýrie sestřelila v sobotu jeden z jeho stíhacích letounů, obrátit na Severoatlantickou alianci. Ankara podle svých slov bude o incidentu zatím jednat na diplomatickém poli v rámci aplikaci článku 4. Washinghtonské smlouvy, který hovoří o konzultaci smluvních stran, pokud byla podle názoru jedné z nich ohrožena její územní celistvost, politická nezávislost, nebo bezpečnost.
Autor: Ondřej Šlechta
Nefungující mediační plán Kofiho Annana, nekončící ozbrojené střety, desetitisíce uprchlíků a nově masakry civilistů včetně dětí neznámými a pravděpodobně nekontrolovatelnými milicemi. Sýrie se propadá do totálního chaosu a konec je v nedohlednu. Po dvojím pokusu o přijetí rezoluce proti režimu prezidenta Bašára Assada na půdě Rady Bezpečnosti, které zablokovalo Rusko a Čína, se možnost řešit situaci radikálně, avšak na základě konsensu RB OSN jeví velmi nepravděpodobná. Za poslední týdny navíc došlo i k jistému posunu vnímání syrských událostí, kdy si alespoň část odpovědných západních elit uvědomuje složitost situace a k možnému opakování libyjského scénáře v Sýrii zaujala zdrženlivější postoj. Na druhou stranu sílí hlasy, prosazující ozbrojenou intervenci proti Assadovi i bez souhlasu RB OSN. Panují obavy z nasazení chemických zbraní; ty by prý mohly v rozšířeném množství použíty jak silami věrnými současnému prezidentovi, nebo se mohly dostat do rukou některým radikálním skupinám, například syrské Al-Káidě.
Autor: Ondřej Šlechta
Podle hlášení tiskových agentur vládne po přerušení palby, které bylo naplánováno od 12. dubna, klid. Mírový plán, navržený zmocněnci OSN a Ligy arabských států počítal se zastavením veškerých bojů v 5.00 SELČ, nicméně těsně před tím ze Sýrie přicházely zprávy naznačující, že se síly věrné prezidentu Asadovi snaží využít čas a před zastavením palby zlikvidovat povstalecké pozice. Ačkoli budou pravděpodobně i nadále přicházet rozporuplné informace z obou táborů, které se budou vzájemně obviňovat z porušování zastavení palby a dočasné příměří bude velmi křehké, všichni v tuto chvíli chtějí oddychový čas. Nastává pravděpodobně nejdůležitější měsíc již více než rok trvajícího povstání.
Autor: Oskar Krejčí
Kruh se uzavírá: podle dostupných informací má tentokrát předložit návrh rezoluce Rady bezpečnosti OSN o Sýrii Saudská Arábie. Feudální Saudská Arábie. Ta Saudská Arábie, jejíž tanky před necelým rokem rozmetaly pokus o prodloužení „arabského jara“ do Bahrajnu. Saudská Arábie – nejvěrnější islámský spojenec demokratického Západu.
Autor: Ondřej Šlechta
Veto Ruska a Číny proti rezoluci o Sýrii v Radě bezpečnosti vyvolalo zuřivou reakci některých světových politiků, médií i veřejnosti. Kromě zmíněných dvou států všech zbylých 13 členů Rady bezpečnosti hlasovalo pro rezoluci, která vyzývá prezidenta Bašára Assada k odstoupení. Rezoluce podpořila plán, přijatý Ligou arabských států, jehož cílem bylo několikaměsíční násilí ukončit. Rusko, pro které Damašek představuje klíčového spojence v oblasti, myšlenku intervence v Sýrii, kterou by přijetí rezoluce v podstatě umožnilo, vnímá jako narušení syrské suverenity a navíc posiluje svou námořní přítomnost ve Středozemním moři. Čína v nátlaku na Assada spatřuje skrytý motiv, směřující k izolaci Íránu, jehož ohrožení Západem nechce dopustit. Je rusko-čínské veto otázce rezoluce za odstoupení prezidenta Assada výrazem bezbřehého cynismu, nebo prostou snahou o vytváření mocenské rovnováhy, které není cizí žádné velmoci?