Tvořivá i destruktivní síla irácké války
Březen 20th, 2013
10 let od zahájení operace Irácká svoboda
Autor: Ondřej Šlechta
Když bývalý americký prezident George Bush mladší na palubě lodi USS Abraham Lincoln oznamoval ukončení hlavních operací v Iráku, byl to teprve začátek. Převálcování irácké armády a pozdější dopadení Saddáma Husajna vystřídala rozhodnutí motivovaná představou o vybudování příkladné demokracie v oblasti, která se časem ukázala jako chybná.
Nacházíme se v období, pro které jsou charakteristické radikální a hluboké strukturální změny v poměrně krátkém časovém horizontu. Současný cyklus tak svojí dynamikou připomíná transformační období v letech 1989 – 1991. Nynější období změn struktur má svůj počátek v krachu banky Goldman Sachs a následné ekonomické krizi v roce 2008. Charakterizuje jej fakt, že Evropská unie pravděpodobně narazila na svůj zenit a nefunguje, jak si její architekti představovali. Hospodářský vzestup Číny byl zpomalen, globální recese negativně postihla i další exportně orientované ekonomiky. Americké vojenské angažmá a následně odchod ozbrojených sil z Iráku vytvořily podmínky k širšímu prosazení Íránu v oblasti, což spolu s výbuchem arabského jara může dramaticky změnit rovnováhu v regionu. Rok 2012 ale nebude znamenat konec této transormace, která nastartovala v roce 2008 stejně tak, jako nebyl koncem tranformace ani rok 1991. STRATFOR přináší analytický pohled na vývoj v hlavních světových zlomových oblastech pro rok 2012.
Podle informací britského a amerického tisku (
Smrt severokorejského vůdce Kim Čong-Ila vyvolala dvě zásadní otázky: zda bude předání moci do rukou jeho syna Kim Čong-Una hladké a jak moc se změna projeví na stabilitě regionu.
Zakladatel analytické společnosti Strategic Forecasting George Friedman v knize Příštích sto let načrtává obrysy toho, jak by se svět a lidská společnost v následujících zhruba sto letech mohly proměňovat a vyvíjet, jaké vzniknou nové konfliktní linie, a dokonce se odvažuje nastínit průběh světové války, kterou očekává v polovině 21. století. Pokud by se autorovy odhady vyplní, nejvýznamnějšími událostmi první poloviny tohoto století budou následky rozpadu Ruska a autorem předpokládané politicko-ekonomické krize Číny. Z vakua v eurasijském prostoru povstanou tři mocnosti, které začnou na úkor Ruska a Číny rozšiřovat svůj vliv – Polsko, Turecko a Japonsko.