World Risk News
Autor: František Šulc
Zanedlouho to budou dva roky, kdy v Sýrii vypukla občanská válka. Kvůli konfliktu se samozřejmě šíří regionem nestabilita, ale dosud se jí dařilo držet pod kontrolou. Pokusy o diplomatická jednání skončila vždy nezdarem, třeba i proto, že velmoci, které jediné se mohou domluvit na prosazení nějaké verze řešení/příměří, jsou hluboce rozdělené.
Autor: Filip Tuček
V poslední dekádě došlo ve východním Středomoří k velkým objevům ložisek zemního plynu. Stále větší energetická spotřeba zemí v regionu kam patří Turecko, Kypr, Izrael, nebo Libanon, přináší široké nejen ekonomické, ale i politické implikace. Vzhledem k dlouho trvajícímu politickému napětí ve východním Středomoří a sporům ohledně vymezení námořních hranic, znamenají objevy rovněž značná potenciální bezpečnostní rizika.
Autor: Miloš Bílý
Ministr obrany Izraele Ehud Barak oznámil, že se rozhodl ukončit svoji politickou kariéru. Izraelskou politiku opouští jedna z nejvýraznějších postav posledních dvaceti let. Podle některých zpráv Ehud Barak uvažoval o odchodu do politického důchodu již určitou dobu, ale rozhodnutí oddálila protiteroristická Operace Sloup oblakový, kterou spolu s premiérem Benjaminem Netanjahuem řídil.
Blízký východ byl zvláštním tématem letošního zasedání Valného shromáždění OSN. Hlasování se odehrálo na den 65 let od chvíle, kdy Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci číslo 181, která rozdělila území historické Palestiny na dva státy. Zatímco židovské obyvatelstvo rozhodnutí přijalo, arabské státy nikoliv a od roku 1948 došlo k několika válkám, jejichž cílem bylo z arabské strany status quo v Palestině zvrátit.
Autor: Miloš Bílý
Termín Palestinec je relativně nový a začal se masověji používat pro označení palestinských Arabů asi v 60. letech 20. století. Palestinci nejsou národ v obvyklém slova smyslu, až do založení státu Izrael roku 1948 byl Palestinec každý, kdo žil na území Eretz Jisrael: Židé, křesťané, drůzové, Arabové. Do té doby neexistoval žádný palestinský národ. Palestinu dnes označuje Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy o rozloze asi 6600 km² a 3 mil. obyvatel.
Nehledě na veškeré mezinárodní úsilí se situace v Gaze nejen, že neuvolnila, ale stále se vyostřuje. Od pátku až do první poloviny soboty probíhala prakticky nepřetržitá telefonická vyjednávání mezi prezidentem USA Barackem Obamou, egyptským prezidentem Mohamedem Mursím a izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem. Všechny strany vyzývají k přerušení palby a ke zdrženlivosti.
Autor: Miloš Bílý
Pásmo Gazy je pobřežní územní pásmo u Středozemního moře. Na jihozápadě sousedí s Egyptem a na jihu, východě a severu s Izraelem. Je zhruba 41 kilometrů dlouhé, jeho šířka se pohybuje od 6 do 12 kilometrů a celkově se rozkládá na 360 km². Podle plánu OSN schváleného Valným shromážděním OSN 29. listopadu 1947 mělo Pásmo Gazy připadnout budoucímu arabskému státu.
Izraelské ozbrojené síly potvrdily zabití vůdce ozbrojeného křídla Hamásu Ahmeda Džabarího. V souvislosti s tím provedlo izraelské letectvo sérii úderů na odpalovací stanoviště raket poblíž hraničního pásma Gazy. Mluvčí IDF oznámila, že se jedná o širší bezpečnostní operaci a nevyloučila možné nasazení pozemních sil. To potvrzují zaznamenané přesuny. Podle všeho může jít o největší vojenskou operaci Izraele od operace Lité olovo z roku 2008.
Autor: Miloš Balabán
Ve stínu krajských a senátních voleb a turbulencí na české politické scéně zůstala nedávná vystoupení prezidentských kandidátů Miloše Zemana, Přemysla Sobotky a Jana Fischera na Dnech pro Izrael v Hradci Králové. Přitom rozhodně nebyla nezajímavá, neboť se vyjadřovali k současné pozici Izraele na Blízkém východě.
Autor: Ondřej Šlechta
Saúdská Arábie se svými spojenci z Kataru a Spojených Arabských Emirátů úspěšně pokračuje v ofenzivě proti Íránské islámské republice. Systematická a cílená podpora povstalců v Sýrii je pokusem převzít iniciativu poté, co se podařilo uhasit plameny arabského jara na vlastním území a potlačit Íránem financované šíitské povstání v Bahrajnu.
Autor: Jakub Janda
V probíhající debatě o vojenském zásahu proti íránskému jadernému programu zazněl zdánlivě bláznivý názor – v titulním článku aktuálního vydání Foreign Affairs (4/2012) profesor Kolumbijské univerzity Kenneth N. Waltz tvrdí, že jaderná bomba vlastněná Iránem stabilizuje celou oblast.
Autor: Ondřej Šlechta
Nebývá zvykem, aby premiér nějakého státu navštívil jiný stát vícekrát během jednoho roku. Pokud se tak děje, jak ukázala nedávná návštěva Benjamina Netanjahua v Praze, značí to zvláštní vztah. Jen málo zemí na světě je tak přátelských k Izraeli jako Česká republika. Je-li něčím česká diplomacie skutečně zajímavá, tak je to bezpochyby fakt, že když se v různých orgánech Evropské unie hlasuje o něčem, co se dotýká izraelské bezpečnosti a vztahů s okolním světem, tak na straně Izraele stojí vytrvale (zpravidla) kromě Velké Británie nebo Nizozemska právě ČR.
Autor: Filip Tuček
Podle některých informací je Irán velmi blízko vyvinutí funkční jaderné bomby. Vyprovokování jaderné války je ale nepravděpodobný scénář s ohledem na zjevný velmi pragmatický postup Teheránu. Kapacitami nutnými k úspěšnému vedení jaderné války, Irán nedisponuje a v dohledné době ani nebude, protože sebedestrukce není v intencích iránské politiky.
Autor: Ondřej Šlechta
Vzhledem k tomu, jak moc je nyní pod drobnohledem Írán a jeho jaderný program, je možné, že by v brzké době mohla odpovědná místa (v Tel Avivu a Washinghtonu) dojít k přesvědčení, že nazrál čas vyřešit problém silou. Možnost leteckého bombardování íránských jaderných reaktorů se může jevit jako poslední možnost, jak Írán v jeho údajné snaze získat atomovou zbraň zastavit. Selhal diplomatický nátlak, vyhrožování “šokem a hrůzou” a nejistý výsledek slibuje pokus vyřadit, nebo poškodit íránský jaderný program pomocí zpravodajských služeb. Ty se pravděpodobně pokusily sabotovat íránskou jadernou infrastrukturu diverzními akcemi v podobě záhadných úmrtí a mizení jaderných vědců a ještě dříve pomocí počítačového viru (Stuxnet). Teherán je zjevně smířen i s tím, že Spojené státy prodaly jeho úhlavnímu nepříteli Saúdské Arábii zbraně za 60 miliard dolarů.
Při výbuchu bomby umístěné na automobilu v Teheránu zahynul profesor, podílející se na práci íránského jaderného zařízení v Natanzu. O život přišel i náhodný kolemjdoucí, zraněny byly dvě osoby, které byly spolu s obětí v autě, přičemž jeden z nich byl tělesný strážce. Írán okamžitě útok připsal Izraeli, ale zároveň oznámil, že smrt Mostafy Ahmadího Rošana vývoj jaderné technologie nezastaví. Washington odmítl íránské obvinění Izraele komentovat a zároveň popřel, že by s atentátem měli něco společného Američané. Faktem zůstává, že Íránem už delší dobu otřásají tajemné výbuchy, při nichž přicházejí o život lidé, silně zainteresovaní v íránském jaderném programu.
Navzdory rétorice by se mohlo jednat o nový posun ve studené válce mezi Íránem a Západem. Vojenský útok proti Íránu se Washinghtonu, i Tel Avivu příliš riskantní, a tak v zemi skrytě bojují především tajné služby. V uplynulých dvou letech tak záhadný výbuch otřásl například základnou raket středního doletu Šabáb-3. Záhadně zemřel jaderný fyzik Madžíd Šahríarí a íránský jaderný program ochromil zákeřný počítačový virus Stuxnet. Všechny akce jsou připisované izraelské zpravodajské službě Mossad nebo Američanům.
Autoři: Jakub Janda, Filip Tuček
S přední českou odbornicí na Blízký východ o nové evropské levici a měnícím se mezinárodním vnímání Palestiny, o síle partnerství Izraele se Spojenými státy a o blízkosti České republiky k židovskému státu.
Před nedávnem palestinský prezident M.Abbás přednesl před OSN návrh na uznání palestinské státnosti. Přestože neprojde Radou bezpečnosti, ve Valném shromáždění se těší široké podpoře. K tomu připočtěme úspěšný pokus Palestiny o vstup do UNESCO a všeobecně sílící propalestinskou podporu. Co toto přinese Palestině jako celku a lidu v Palestině konkrétně?
Palestinskému lidu to přinese dobrý pocit. Ale v praxi se toho mnoho nezmění. Izrael se zřejmě vymezí vůči Abbásovi ještě silněji než dosud, protože bude mít pocit, že je zatlačen ke zdi. A v takové situaci nelze čekat, že by byl izraelský premiér Netanjahu příliš vstřícný. Druhým problémem pro Palestince bude postoj Spojených států. Prezident Obama investoval mnoho svého politického kapitálu do snah přivést Palestince a Izraelce k jednacímu stolu. Tím, že Palestinci si k řešení raději vybrali mezinárodní prostředí, de facto obcházejí americkou taktiku.
Autor: Fareed Zakaria
V uplynulých dnech vydala Mezinárodní agentura pro atomovou energii velmi vážnou zprávu o íránském jaderném programu. Argumentovala tím, že Írán pravděpodobně experimentuje s technologiemi, které mu umožní vybudovat nejen civilní jaderný program, ale i jadernou výzbroj. Takové zjištění je v příkrém rozporu s tvrzeními bývalého šéfa MAAE Mohammeda El Baradeje, stejně jako s pár let starým hodnocením amerických zpravodajských služeb. Je otázka, jak tomu všemu rozumět. Írán sice vytváří robustní jaderný program, ale nejsem si jistý, co přesně má za lubem.
Rozhovor s poradcem premiéra Romanem Jochem o českém vztahu k Moskvě, Izraeli a vzestupu nacionalismu v Evropě
Pane Jochu, rádi bychom s vámi hovořili o české národní identitě a nacionalismu jako takovém. V dnešní Evropě můžeme pozorovat vzestup nacionalistických proudů – stačí se podívat do Francie, Nizozemska či Finska. Roste podle vás nacionalistická tendence i v České republice?
Vámi zmíněné trendy bych nevnímal ve smyslu (francouzského, nizozemského) nacionalismu jako takového, spíše se jedná o nárůst vědomí evropské civilizační identity. Ta je obyvatelstvem vnímána jako podlamovaná v důsledku příliš rozsáhlé islámské imigrace a nedostatečně prozíravé politiky elit, které kladly malý důraz na zachování této identity. Jediný skutečný nárůst nacionalismu v současné Evropě bych viděl v Orbánově Maďarsku.