
Autor: Jakub Janda
Západ svým iniciativním zásahem v Libyi sice aktuálně zaznamenal úspěch, avšak nečinnost směrem k Sýrii tvrdě zrcadlí skutečnost, že za politickým rozhodnutím nebyly jen vznešené důvody, ale i osobní motivace dvou západních státníků.
Dnes, v lednu 2012, se zdá být přímá intervence NATO v Libyi ukončenou záležitostí. Oficiální ukončení operace Unified Protector sice proběhlo k poslednímu říjnu 2011, avšak kromě mrtvého Kaddáfího, stovek tun bomb a oficiálně vyhlášeného předání vlády do rukou Přechodné vlády přinesla mnoho poznatků k analýze politického rozhodování v západní hemisféře. Co se původně zdálo jako jednoznačně přínosná operace a skvěle technicky provedený vojenský zásah ve prospěch dobra, získává v aktuálním kontextu velice protichůdné konotace. Jednou z interpretací kroků Západu je, že původně dobré úmysly mohou přinést sice krátkodobě pozitivní výsledek (svržení diktátora Kaddáfího), avšak v delším časovém horizontu mohou diskreditovat legitimitu takového kroku – ať již jde o výsledek směrem dovnitř cílové země (pokud se Přechodná vláda a každá další ukáže jako neschopná skrotit převážně tribalistické státní uspořádání), či směrem k okolí (vznik precendentu, že Západ bude prosazovat boj za ochranu lidských práv silou v rámci hesla Responsibility to protect, který není doočíbijícně potvrzen v občanskou válkou zmítané Sýrii).
Readmore…