DIPLOMATIC AFFAIRS

Autor: Miloš Bílý

Spolupráce v energetické sféře byla  jednou z hlavních otázek rusko-tureckých jednání v posledních dnech  v Moskvě. Ekonomické vztahy mezi oběma zeměmi jsou prakticky „bezproblémové“. Rusko je druhým po Německu obchodním partnerem Turecka. Za strategickou byla označena spolupráce v energetické sféře. Ruský plyn se dodává do Turecka plynovodem „Modrý proud“. Kromě toho bylo dosaženo zásadních dohod o položení plynovodu „Jižní proud“ ve výsostních vodách Turecka.

Ruská jaderná korporace Rosatom na konci roku 2010 zorganizovala v tureckém Istanbulu fórum dodavatelů první turecké jaderné elektrárny u obce Akkuyu.  Jedná se o vůbec první  stavbu jaderné elektrárny na zelené louce v zemi, která žádnými jadernými technologiemi, znalostmi ani zkušenostmi nedisponuje. Ankara hodlá do r. 2025 zvýšit spotřebu energie 2,5krát a postavit nejméně 12 atomových energetických bloků.

Nejrozsáhlejším ruským energetickým projektem v Turecku je  nyní výstavba atomové elektrárny „Akkuyu“. Její hodnota bude podle nejnovějších údajů činit 25 miliard dolarů. V každém případě je Akkuyu nyní objektem velkého mezinárodního zájmu a důležitým mezníkem v tureckých dějinách, jak průmyslových, tak politických – tradičně výrazně proevropská a proamerická země si vybrala dodavatele jaderných technologií z Ruska. Hlavním dodavatelem je Atomstrojexport, součást Rosatomu. Základem jsou čtyři lehkovodní VVER bloky, kapacita každého z nich činí 1200 megawattů. Ruská firma Atomstrojexport připravuje stavbu prvního bloku Jaderné elektrárny Akkuyu u města Mersin. V současné době připravuje staveniště a snaží se získat všechna povolení a posudky o vlivu na životní prostředí. V plánu má zahájení výstavby v roce 2013.

Poměrně ožehavými otázkami jsou vlastnictví a provoz elektrárny. Podle dohody s tureckou vládou realizuje Rosatom projekt podle schématu „stavět-provozovat-vlastnit“, která se dá popsat takto: Rusko postaví v Turecku jadernou elektrárnu částečně za vlastní peníze, částečně s tureckým příspěvkem. Po dostavbě zůstává v ruském vlastnictví, Rusové ji na vlastní náklady a vlastním personálem budou provozovat. Turečtí energetici od nich budou odkupovat část elektřiny za předem dohodnutou cenu, odvíjející se od amerického dolaru (70% z prvních dvou bloků, 30% z druhých dvou).

Obě strany mají potíže i s mezikulturní komunikací – zatím není jasný statut budoucího ruského personálu,  kde bude žít, zda na nich bude požadována znalost turečtiny a překlady veškeré technické dokumentace . Značná část tureckého území se nachází v seizmicky nebezpečných oblastech. Ke dvěma nejsilnějším zemětřesením v zemi došlo v roce 1999, kdy zemřelo 17 000 lidí.

K zemětřesení 5. magnitudy došlo v neděli  22.7. 2012 v centrální části Turecka. Otřesy byly zaznamenány ve 12:26 hodin místního času 10 km od města Andirin v provincii Kahramanmaraş. Hypocentrum zemětřesení bylo v hloubce 7,6 km.

Stojí za zmínku, že protijaderná hnutí a uskupení v Turecku existují, ale přinejmenším v současnosti jsou spíše marginální.

Rusko ovšem nezvítězilo ve standardním výběrovém řízení. Turci se nejprve snažili dohodnout s jihokorejskou firmou KEPCO, z dohody však nakonec sešlo a vláda poté začala jednat přímo s Rosatomem. Domácí média a politici jí nyní tento průběh věcí vyčítají a nastolují  otázky, nakolik vlastně Turecko jadernou energii potřebuje a zda vláda dostatečně zvážila a projednala všechny možné cesty, s jinými dodavateli počínaje a jinými zdroji elektřiny konče.

I v Rusku se  v listopadu 2011, podařilo spustit nový reaktor. Je jim čtvrtý blok Kalininské jaderné elektrárny, která se nachází v Tverské oblasti, asi 200 km od Moskvy. Ve spuštěném čtvrtém bloku pracuje reaktor typu VVER-1000, který dobře známe i u nás z Jaderné elektrárny Temelín. Konkrétně jde o variantu V-320. Rusové v něm využili řadu komponent připravených pro Jadernou elektrárnu Belene v Maďarsku. Tam se rozhodli, že místo reaktorů VVER-1000, jejichž budování bylo také zahájeno v osmdesátých letech, postaví reaktory III. generace s vyšším bezpečnostním standardem a životností.  Stejný typ bloků z osmdesátých let se dostavuje i jako 3. a 4. blok Jaderné elektrárny Rostov. Jejich dokončení se očekává v roce 2014 a 2016. S finanční pomocí Ruska by měla být obnovena v tomto roce i dostavba 3. a 4. bloku Chmelnické jaderné elektrárny na Ukrajině.

Dva bloky typu VVER1200 se budou také využívat v nové Jaderné elektrárně Baltik, která vzniká v Kaliningradské oblasti. V roce 2011 pokračovaly zemní práce, příprava staveniště a první betonáž. Lze  říci, že  Rusko prožívá ve výstavbě jaderných elektráren renesanci.  Plánuje  kromě zásobení svých území zaměřit  se i na dodávky elektřiny do Evropské unie. Je tak velmi pravděpodobné, že díky váhání jednotlivých států EU v řešení energetické situace se bude její závislost na Rusku v této oblasti stále zvyšovat.

Zdá se, že podpora, kterou má jaderná energetika v rozvíjejících se zemích, hlavně Číně a Indii, již řadu let, nebude událostmi ve Fukušimě I příliš ovlivněna.  Země, kde také hrozí zemětřesení a jiná přírodní rizika, budou posuzovat přísněji možná rizika a zvýší bezpečnostní parametry svých zařízení.

Čína má ve výstavbě zhruba čtvrt stovky bloků a dohromady s plánovanými je jich téměř osmdesát. Navrhovaných je dalších sto padesát. Nakolik události ve Fukušimě tyto plány pozmění, je otevřenou otázkou. Čína si však i z ekologických důvodů jen těžko může dovolit od využívání jaderných zdrojů odstoupit. Významný vliv na směrování rozvoje energetiky tak bude mít postoj společnosti k ekologickým dopadům hlavně fosilních zdrojů. Zde nejde jen o případná rizika plynoucí z klimatických změn, ale i okamžitá zdravotní rizika plynoucí z emisí. Zatím je to tak, že hnutí, která se označují za ekologická, ve skutečnosti prosazují fosilní paliva, jen aby zabránily využívání jaderných.

Jaderné zdroje nejsou samospasitelné a je nutné efektivně, ekologicky a účelně využívat všechny dostupné zdroje výroby energie i jejich úspor. Ale jaderné zdroje  i po Fukušimě  budou velmi důležitou součástí energetického mixu.

Tags: energetická bezpečnost, jaderná energetika, Rusko, Turecko

Categories: Ekonomika a Energetika