DIPLOMATIC AFFAIRS

Autor: Ondřej Šlechta

Turecko se chce v souvislosti s incidentem, při němž Sýrie sestřelila v sobotu jeden z jeho stíhacích letounů, obrátit na Severoatlantickou alianci. Ankara podle svých slov bude o incidentu zatím jednat na diplomatickém poli v rámci aplikaci článku 4. Washinghtonské smlouvy, který hovoří o konzultaci smluvních stran, pokud byla podle názoru jedné z nich ohrožena její územní celistvost, politická nezávislost, nebo bezpečnost.

K sestřelení podle všeho došlo v pátek dopoledne 22. června. Turecko potvrdilo, že kontakt s letounem ztratilo v 11:58 lokálního (10:58 středoevropského) času . Syrská verze událostí je zatím taková, že letoun po předchozím přelétávání blízko pobřeží vstoupil ve velmi nízké výšce do syrského vzdušného prostoru  a byl přibližně kilometr od pobřeží zasažen protivzdušným dělostřeleckým systémem blíže nespecifikovaného typu. PVO systémů má Sýrie poměrně rozsáhlý arzenál, zahrnující jak zastaralá děla,  tak například letité sovětské, ale stále hojně využívané systémy ZSU-23-4 Šilka, nebo také vysoce moderní a smrtelně nebezpečné ruské systémy Pansir-S1. Server Debka, specializující na poskytování privátních zpravodajských informací dokonce že turecký letoun mohl sestřelit raketový systém Buk-M1, který navíc mohl být údajně obsluhovaný ruskou posádkou.

Syrské trvání na nízko letícím letounu je logické, protože v takovém případě by veškerá vina padla na tueckou stranu. Ankara s vlastní verzí událostí poměrně dlouho otálela, nicméně později prohlásila, že letoun patrně do syrského vzdušného prostoru vstoupil na malou chvíli, ale Syřané ho sestřelili již těsně za hranicí svého vzdušného prostoru tj. 13 námořních mil (cca. 24 km) od pobřeží. Mezinárodní vzdušný prostor stejně jako teritoriální vody je vymezen hranicí 12 námořních mil. Nejasný je ovšem směr odkud letoun přiletěl, neboť Sýrie udává směr od Kypru, zatímco Ankara tvrdí, že letoun odstartoval z jedné základny ve východním Turecku.

Poměrně nejasný je způsob sestřelení turecké F-4. Oficiální syrské zdroje uvádějí, že se tak stalo díky palbě protivzdušného dělostřelectva. To se ale hrubě neshoduje s verzí turecké strany, že letoun byl sestřelen celých 13 námořních mil od pobřeží (neexistuje protivzdušný kanon s takovým dostřelem. ) Neoficální video, umístěné na serveru youtube, které zachyvuje incident z pohledu skupiny lidí na nedaleké pláži a také razantní a hlučnou palbu z nedalekého kopce, by podle řady ukazatelů mohlo ukazovat na protivzdušný systém Pansir-S1, který je zkonstruovaný právě k eliminaci nízko letících cílů.

Pozoruhodné zůstává, jak se obě strany snaží vyhnout konfrontaci a brzy po incidentu se shodně zapojily do společného pátrání po sestřelených pilotech. Přitom s ohledem na vzrůstající zájem Ankary o ukončení násilností v Sýrii a zostřující se rétoriku vůči Bašáru Assadovi by se dalo očekávat, že v případě sestřelení turecké stíhačky v mezinárodním vzdušném prostoru by turecká armáda pravděpodobně neváhala s razantní reakcí. Minimálně ve formě zacíleného úderu proti inkriminovanému syrskému protivzdušnému systému. Dá se předpokládat, že k sestřelení turecké stíhačky F-4 skutečně došlo na samotné hranici syrského a mezinárodního vzdušného prostoru. To otevírá prostor pro dvoustranný výklad a je logické, že nikdo nehce situaci komplikovat radikálním rozhodnutím použít sílu.

Představa, že syrské ozbrojené síly eliminují v mezinárodním  prostoru letadlo, operující pod vlajkou státu Severoatlantické aliance, skýtá samozřejmě možnost, jak případně legalizovat ozbrojený zásah proti Sýrii. Extenzivním právním výkladem by diskutovaný incident bylo možné považovat za důvod pro aplikaci článku 5. Washinghtonské smlouvy, který v případě ozbrojeného útoku na jednu ze smluvních stran NATO, umožňuje ve prospěch napadené strany provést  “takovou akci, jakou bude Aliance považovat za nutnou” (tedy včetně použití ozbrojené síly). Realizace této možnosti by ale znamenala rozehrání hry s nepředvídatelnými důsledky a je to sama Ankara, kdo si uvědomuje nejistotu právní aplikace článku 5. Podobným extenzivním způsobem by totiž mohl být vyložen útok na humanitární konvoj v mezinárodních vodách, při němž izraelské komando zabilo devět neozbrojených tureckých občanů (tedy občanů země, která je součástí NATO). Ani Turecko, ačkoli byl incident počátkem výrazného ochlazení turecko-izraelských vztahů, se v jeho případě k pokusu o aplikaci článku 5. neodhodlalo.

S největší pravděpodobností tak sestřelení turecké stíhačky přispěje k zesílení mezinárodního napětí ohledně aktuálních syrských záležitostí, ale důvodem k razantnímu rozhodnutí ve věci ozbrojené operace, namířené proti Damašku v tuto chvíli nebude. Je ale dost možné, že aktivita turecké stíhačky byla součástí specifického průzkumu bojem a zpravodajské operace, která má jednak za cíl sbírat operativní informace o potenciálu syrské protivzdušné obrany, a také mapovat reakce mezinárodního společenství přesně na ten typ incidentů, ke kterému došlo. Do budoucna tak nelze scénář vy(zne)užití článku 5. Washinghtonské smlouvy k získání ozbrojené páky proti Damašku žádným způsobem vyloučit.

Tags: F-4, NATO, PVO, Sýrie, Turecko

Categories: Obrana a Bezpečnost