World Risk News
Autor: Filip Tuček
„Demokracie v Iráku není falešná, jako je tomu v Egyptě nebo Tunisu“, říká v rozhovoru o současném, Iráku a odkazu západem vyvolané války Kaldo Ramzi, Generální tajemník irácké, prodemokratické křesťanské organizace Chaldoassyrian Union.
Petr Robejšek tvrdí, že z Německa už zní: „Za naše peníze chceme naši muziku.“
Autor: Jakub Janda
Proč jela Angela Merkelová osobně do Řecka, když ji v ulicích vítaly desítky tisíc protestujících a jeden tamější deník si dal v den její návštěvy do titulku nacistický pozdrav „Heil”?
Ondřej Šlechta v rozhovoru pro portál Atominfo.cz
S koncem roku má být zveřejněno předběžné pořadí rozhodnuto o největší veřejné zakázce v novodobých českých dějinách. Ve hře zůstaly jen dva zájemci, americká korporace Westinghouse a konsorcium Škoda JS-Atomstrojexport-Gidropress. Na české aréně tak svedou souboj ruská a americká technologie, obě strany jsou přitom dravé, silné a nabízejí nová řešení. Kromě technické roviny se však tak velká a závažná zakázka nevyhne ani politické a společenské rovině, například otázce energetické bezpečnosti. Co však tolik proklamovaná energetická bezpečnost vlastně je? Jak se požadavky s ní spojené odrážejí na průběhu tendru? Jak jej ovlivňuje komplikovaný vztah Čechů k Rusům a Ruské federaci? Zeptali jsme se na to Ondřeje Šlechty, bezpečnostního analytika ze společnosti Diplomatic Services.
Michal Jirkovský procestoval několikrát celou Afriku a je předním českým odborníkem na tuto oblast. V minulosti byl ředitelem Česko-africké obchodní komory, v současné době je výkonným ředitelem společnosti Xenia, která se zaměřuje na poradenství pro české vývozce a jednou z jejích specializací je právě africký trh. Jirkovský v následujícím rozhovoru mimo jiné upozorňuje na velký potenciál pro tuzemské firmy v portugalsky a francouzsky hovořících zemích Afriky.
Autoři: Filip Tuček, Johana Typoltová
S předním americkým expertem na energetiku Robertem Cutlerem o přetrvávající energetické závislosti na Rusku, evropských chybách a nové „velké hře“, jejímž centrem je stále důležitější střední Asie.
S politickým analytikem Petrem Robejškem o krizi systému, nástupu extremistů v Evropě a neschopnosti etablovaných stran přivádět nové silné lídry.
Pane Robejšku, ve Francii byl zvolen socialista Hollande. Co to podle Vás znamená pro Evropu, v širším slova smyslu?
Pravděpodobně narážíte na to, co říkal před volbamiohledně růstového paktu a toho, že Francie už nebude tak pohodlný partner pro Německo. Většinou se jinak mluví před volbami a jinak se jedná po volbách – to se týká i prezidentů. Koridor, který má, v jehož rámci může jednat je stejně úzký jako za Sarkozyho; takže i Hollande bude muset šetřit.
Autor: Jakub Janda
Rozhovor s analytikem, který úspěšně předpověděl Sametovou revoluci. Mluvili jsme s ním o tom, proč česká vláda nepotřebuje Evropu k vyrovnanému rozpočtu, hysteričnosti české debaty o zahraniční politice, německé proevropskosti a scénáři možného pádu evropského projektu.
Autoři: Jakub Janda, Filip Tuček
S bývalým náměstkem ministra obrany ČR, o roztříštěnosti české zahraniční politiky, o smyslu NATO v dnešním světě, o limitech organizace a roli České republiky.
Pane Novotný, byl jste jedním z architektů vstupu ČR do NATO. Ten probíhal v době, kdy česká zahraniční politika byla značně roztříštěná. Dnes ta roztříštěnost podle mnohých stále trvá, vnímáte to stejně?
Ano, jelikož už nemusím být politicky korektní – v dobách, kdy jsem byl diplomat, jsem se nepochopitelně setkával se situacemi, kdy jsem přijímal zahraniční delegace a zjistil jsem, že existuje rozdílná zahraniční politika Ministerstva zahraničí, Parlamentu a kanceláře prezidenta republiky. Vždy jsem se domníval, že by měla existovat jen jedna koncepce, na jejichž základních otázkách se shodne vláda i s opozicí. U nás to neplatí. Vláda a opozice smýšlejí rozdílně. Přitom koncepce se nedělá na volební období, ale na desetiletí, to je dobře vidět na Číně a Rusku. Méně už na EU, jakou ta má koncepci zahraniční politiky?
Autor: Andrej Slivka
Lze očekávat, že se Čína stane světovým hegemonem? A co jí v tom může zabránit? I na tyto otázky odpověděl tchajwanský profesor Yeh-chung Lu, který přijel na Masarykovu univerzitu přednášet o americko-čínských vztazích v jihovýchodní Asii.
Dají se současné čínsko-americké vztahy přirovnat k těm sovětsko-americkým za studené války?
Někteří akademici při popisu vztahu Spojených států a Číny termín studená válka skutečně používají. Ekonomická interdependence však činí současné vztahy Ameriky a Číny v porovnání s těmi studenoválečnickými naprosto odlišnými. Spojené státy představují obrovský trh pro čínský export a Čína je pro USA důležitá proto, že je největším držitelem amerického dluhu. Taková situace vytváří naprosto odlišnou situaci, a tak bych spíše použil termínu „vzájemná závislost”.
Je poněkud pitoreskní bavit se o ruské opozici proti volbám do Státní dumy ve chvíli, kdy je nejen v Moskvě, ale i v dalších ruských městech klid a po protestech není od 24. prosince ani vidu a ani slechu. Ano, v Rusku byla dekáda pracovního klidu, ale poklid u revolucionářů se zdá přeci jen poněkud zvláštní. Odjel by některý z ruských bolševických revolucionářů na dovolenou a komunikoval se sověty prostřednictvím facebooku nebo twitteru? Nebyla moskevská demonstrace 24. prosince labutí písní protestů? Profesora Oskara Krejčího jsme se proto zeptali na několik otázek týkajících se současné situace v Rusku, zejména pokud jde o protesty proti výsledkům voleb do Státní dumy a údajné manipulaci s jejich výsledky.
ELEANOR HALL: Now to the United States where a former intelligence analyst is warning the Obama administration to step back from blaming Iran for the foiled assassination plot against the Saudi ambassador in Washington.
The US attorney-general says Iran is behind what would have been a blatant act of international terrorism and which investigating authorities said was intended to be a prelude to other attacks.
The Iranian regime is denying any involvement in the plot and says the allegations are US propaganda.
At a press conference announcing the plot and the charging of two Iranians, attorney-general Eric Holder said that the US would “hold Iran accountable for its actions”.
The US Secretary of State, Hillary Clinton also warned that the US will consider ways to isolate Iran from the international community.
Autoři: Jakub Janda, Filip Tuček
S přední českou odbornicí na Blízký východ o nové evropské levici a měnícím se mezinárodním vnímání Palestiny, o síle partnerství Izraele se Spojenými státy a o blízkosti České republiky k židovskému státu.
Před nedávnem palestinský prezident M.Abbás přednesl před OSN návrh na uznání palestinské státnosti. Přestože neprojde Radou bezpečnosti, ve Valném shromáždění se těší široké podpoře. K tomu připočtěme úspěšný pokus Palestiny o vstup do UNESCO a všeobecně sílící propalestinskou podporu. Co toto přinese Palestině jako celku a lidu v Palestině konkrétně?
Palestinskému lidu to přinese dobrý pocit. Ale v praxi se toho mnoho nezmění. Izrael se zřejmě vymezí vůči Abbásovi ještě silněji než dosud, protože bude mít pocit, že je zatlačen ke zdi. A v takové situaci nelze čekat, že by byl izraelský premiér Netanjahu příliš vstřícný. Druhým problémem pro Palestince bude postoj Spojených států. Prezident Obama investoval mnoho svého politického kapitálu do snah přivést Palestince a Izraelce k jednacímu stolu. Tím, že Palestinci si k řešení raději vybrali mezinárodní prostředí, de facto obcházejí americkou taktiku.
Rozhovor s poradcem premiéra Romanem Jochem o českém vztahu k Moskvě, Izraeli a vzestupu nacionalismu v Evropě
Pane Jochu, rádi bychom s vámi hovořili o české národní identitě a nacionalismu jako takovém. V dnešní Evropě můžeme pozorovat vzestup nacionalistických proudů – stačí se podívat do Francie, Nizozemska či Finska. Roste podle vás nacionalistická tendence i v České republice?
Vámi zmíněné trendy bych nevnímal ve smyslu (francouzského, nizozemského) nacionalismu jako takového, spíše se jedná o nárůst vědomí evropské civilizační identity. Ta je obyvatelstvem vnímána jako podlamovaná v důsledku příliš rozsáhlé islámské imigrace a nedostatečně prozíravé politiky elit, které kladly malý důraz na zachování této identity. Jediný skutečný nárůst nacionalismu v současné Evropě bych viděl v Orbánově Maďarsku.
S profesorem mezinárodních vztahů Oskarem Krejčím o chybném chování NATO, primitivním kolonialismu Západu a chybách české diplomacie.
Jak se s odstupem času díváte na vývoj války v Libyi? (rozhovor vznikal v době před smrtí Muammara Kaddáfího, pozn. red.)
Technicky vzato, konec konfliktu může přijít v několika podobách. Kaddáfího můžete zlikvidovat jednou bombou, když se trefíte, a situace se dramaticky změní. Můžete posílit akce pozemními jednotkami a rychlost řešení se akceleruje. Problém však je, že Západ vede čtvrtou, možná pátou válku na základě velmi špatného politického zadání. Pokouší se řešit cíle, které jsou řešitelné diplomaticky či nátlakovou politikou, vojensko-technickými nástroji. Vojensko-technická převaha Západu je evidentní. Jenže když vpadnete do Iráku a máte velmi špatně provedenou politickou analýzu, výsledek je otřesný. Totéž platí o Libyi: nejde přece o to porazit Kaddáfího, ale kdo přijde po něm? Problém není vojenský. Je v politických elitách, které neumějí správně zanalyzovat situaci a připravit řešení. Vojáci poté fungují, pejorativně řečeno, na zakázku. Dnes fungují na špatnou zakázku špatně, byť by během chvilinky mohli pozemními silami obsadit Libyi, stejně jako obsadili Irák. V tom je ta tragédie.
Petr Robejšek je politolog a poradce pro strategické otázky. Devět let působil jako ředitel Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství Haus Rissen v Hamburku, dnes je na volné noze. Je tvůrcem návrhu konceptu ekonomické diplomacie České republiky. Vzdělával členy Generálního štábu německé armády a dlouhodobě se věnuje koučování nejvyšších představitelů státní a komerční sféry. Na otázky našich spolupracovníků odpovídal v říjnu 2011.